Tak jsme s Dominikou v Tossa de Mar a teďka se valíme v posteli po dni na beachy xD. Cesta sem byla celkem oka, akorát mi to ledadlo vadí čím dál tím víc a bolí mě vždycky hlava. Na letišti jsme se stihly s Domčou povozit na těch jejich vozíkách a málem jsme porazily pár lidí pak nás vyzvedla Jana, strašně ráda jsem jí viděla po tý dlouhý době. Odvezla nás až do hotelu a odvedla do pokoje, dál jsme všechno řešily sami. Takže budeme pracovat jako číšnice a to od zítra. Nevypadá to vůbec špatně, jsem zvědavá, jestli to budeme zvládat, protože na to, že angličtina je světový jazyk je zde nejméně používaná. Hotel je celkové vážně krásný, beach i bazén jsou pěkný. A je tu dokonalý sportovní vyžití, na kolo je to tady ideální. No celkově fakt všechno, akorát na to vůbec nebudeme mít čas, protože budeme dělat šest dní v týdnu, osm hodin denně, jsem na to zvědavá. Náš pokojík je docela nic moc. Trochu jako horší studentská kolej s hodně špatnou koupelnou. Takovou tou koupelnou, jak tam neustále teče kohoutek, i když to Domča utahovala ručníkem a takovou tou koupelnou, kde když se sprchujete, tak se můžete dotknout záchodu i umyvadla a ani nemusíte natáhnout ruku. Je tu jedna palanda a ještě jedna postel. Tak jsme to s Domčou hnedka všechno přestěhovaly a teďka máme letiště xD.

Byly jsme se podívat ve městě Tossa de Mar. Tam to bylo fakt moc pěkný, koupili jsme se krásný naušnice a sedly si na sangrii s mangovými doutníčky. Dvořili se nám tam takový dva týpci, který bohužel nebyli ani krásní, ani mladí ani podníkatelé. Chtěli nám koupit další sangrii, ale s Domčou jsme zdrhly. Ještě podám raport, jak to vypadá, když pracujeme. So long *

Otro día

Tak jo první den v práci. I am really exhausted. Fakt to bylo docela náročný. Naše uniforma není vůbec sexy. Kam se poděly všechny ty sexy uniformy? Každopádně na všech ostatních vypadá skvěle, nevím, jak to dělají. Domča pracuje v restauraci a já u baru, ale zároveň tam uklízím jídlo od stolů. V jednu chvíli tam byla asi miliarda lidí, že jsem myslela, že umřu. Naštěstí jsem nic moc velkýho neposrala, takže to vypadá oka. Ovšem šest set euro za tohle mi přijde fakt docela trapný. No sami jsme si to vybrali. Zítra máme den volna, tak si musíme jít koupit černý botky, abychom se pařili ještě víc. Jo v tý uniformě je fakt extrémní vedro. Máme docela sympatický spolupracovníky a už jsem se dostala do tý fáze, kdy ve španělštině někdy i přemýšlím. Jsem zvědavá, jestli to přežijeme. Jo a Dominika neustále spolupracuje s Franceskem, který neumí francouzky, ani anglicky a překvapivě ani česky. Domča zase neumí ani italsky a ani španělsky, koukat se na ně je vážně docela zajímavý xD.

Tak jo ještě poslední mini raport z české republiky za tohle léto. Zítra odjíždíme s Dominikou do Španělska, konkrétně do městečka Tossa de Mar. Je to hned u moře a fotky odtamtud vypadají skvěle. Takhle nějak si to představuju já. Ráno běhaní, pak nějaká ta práce, potom posilovna plavat, beach a sangrie. Samozřejmě luxusní pokojík s koupelnou. Bojím se skutečné reality a nemůžu se dočkat. Zase další zkušenost for life! Je to kousek od Girony. Tohle město jsem si prostě zamilovala a nemůžu se dočkat až ho Domče ukážu.

Jinak viděla jsem film Match Point, přišel mi strašně dokonalý, hlavně ze začátku. Scény kde nikdo vůbec nemluvil nebo ten strašně rychlý děj a rozhovory, co měli strašně skvělý spád. Jasně že se mi tolik nelíbil konec, protože to prostě nějak nedokážu pochopit. Taky jsem dneska ráno koukala na Persepolis. To bylo hodně zajímavý aspoň jsem se trochu dozvěděla, jak to vypadalo jinde ve světě, musím se přiznat, že jsem se o záležitosti Iránu nikdy nezajímala. Taky jsem byla na Sexu ve městě. Nebylo to špatný, docela jsem se zasmála a ke konci jsem byla strašně dojatá, že se mi skoro chtělo brečet. Taky jsem přečetla Animal farm ve zkrácený verzi a skoro vůbec se mi ta kniha nelíbila. Já vím, že to dobrý je v tom, jak to totálně vystihuje režim, ale přijde mi to prostě aktuální pro někoho, kdo tohle zažil nebo prožívá. Jasně vím, co se dělo blablabla, ale přesto je to pro mě trochu jiný svět. Takže nuda. Stejně tak mi připadala nudná Babička od Boženy, ale když jsem se začala soustředit na styl jakým popisuje, začalo mi to připadat zajímavý. Konec kulturní vložky. Jdu dobalit zbytek věcí a usnout sladkým spánkem po dobrém víně, které jsem si otevřela s madr. Tak příště z Espaňi. A prosím pište mi maily o čemkoli ;-)

Tak včera se konečně uskutečnil velký závod XTerra Cup, který můj táta plánoval strašně dlouho a dal si s tím fakt moc práce a dokonce i mě s tím zaměstnával neustále. A vůbec nejhorší bylo, že přes celý pracovní pokoj vyskládal milion papírových dárkových tašek o které jsem zakopla úplně vždycky, když jsem šla v noci na záchod, a to dokonce i když jsem se vracela zpátky do postele. Ráno jsem pak hádala, co kam patří. A právě jsem prokecala přes čtvrt hodiny s Majklem po telefonu, takže jsem úplně ztratila nit toho, co jsem chtěla napsat. Člověk by nevěřil, že i s klukama se dá takhle dlouho telefonovat, no vlastně vůbec s kýmkoli jiným než s Domčou netelefonuju dýl jak dvě minuty.

No jinak závody byly strašně fajn, já osobně jsem si to užila. Nejdřív byly trochu zmatky při registraci, ale nakonec jsme to nějak zvládly, za to jsem byla fakt ráda. Šla mi tam pomoct Viky, ale odešla brzo, a tak přišla o to nejlepší. Potom jsem tam byla u občerstvení, takže jsem obrovským nožem krájela mega meloun, to bylo docela zábavný. Taky jsem chvíli podávala, těm co běželi, pití a některý závodníci musím říct byli fakt docela pěkný. Potom jsem začala prodávat lístky do tomboly. Hodně mě překvapilo, že si to lidi fakt kupovali, takže jsem měla v kapse za pár minut asi tři litry. Samozřejmě jsem je tátovi pak dala, aby je přidal k výtěžku na charitu, ale nový boty by mi fakt nevadili. Teďka jsem ale dostala od tatíčka sto éček, prý abych nejela do Girony jako nuzák, tak to mě fakt potěšil. Takže žádný dárky nikomu nevezu, protože to je akorát tak na mikinu dvě sangrie a pár placek. Zpátky k závodu. Když už si nikdo lístky nekupoval, tak jsem šla do adrenalin koutku, což bylo úplně nejvíc nejlepší, protože tam byla i Štrajty, takže jsem měla s kým kecat a navíc jsem se naučila střílet z luku a taky mě to strašně bavilo. Míra se tam taky stavil, takže mám všechno zdokumentované ;-) Potom to nechali úplně na mě, takže jsem tam u toho byla skoro celou dobu a poučovala jsem lidi, jak střílet a strašně mě to bavilo, Láďa mi to dokonce nabídl jako brigádu v Praze až tam budou nějaký takový akce od New Day Activity. To by bylo fakt fajn.

Pak jsme se se Štrajtkou sebraly a šly plavat. Bylo to super, protože trošku pršelo a bazén byl kompletně prázdný. Akorát jsem si vůbec nezaplavala, protože Tereza prostě tu držku nikdy nezavře a furt jela a mě vždycky strašně zajímá jakou píčovinu řekne, takže ji prostě poslouchám a poslouchám, nemohla jsem ani potopit hlavu. Potom jsme tam asi deset minut kecaly s plavčíkama a když nám začala být kosa šly jsem domů.

Dál ten večer pokračoval ještě dost zajímavě. Byla jsem domluvená s Kryšpínem a Jindrou, že půjdeme někam pít. Málem jsem ten večer šla do Arény xDD, což je asi nejvíc discostupido klub v Děčíně. A když říkám málem, znamená to, že jsem byla blízko, protože bych tam samozřejmě nikdy v životě nešla. Tohle fakt nemám ráda. Celej ten systém toho: Obleču si na sebe nejlepší hadry co mám a půjdu blablabla. Nezní to tak hrozně ale je to hrozný. Zase mi to připomnělo hnusný zážitek z diskotéky v Karviné. No seru na to, každopádně Jindra tam potřeboval něco vyřešit, tak jsme zatím šli s Kryšpínem do nějakýho baru naproti, kterej byl stejně divnej. Tam jsme potkali nějakýho jeho kámoše a jeli jsme do dalšího baru, co vlastnil nějaký vietnamec. Tam se mi docela líbilo, byl to takovej klasickej pajzl. Prohrála jsem tam asi pajdu na automatech. Pak dorazil Jindra s holkama, ještě jsme něco vypili a jeli jsme zpátky do centra, kde se rozhodli, že už půjdou domů. To jsem vůůůbec nechápala, protože bylo sotva dvanáct a já měla ještě v ruce plnou flašku vína. Protože jsem se cítila ještě v dost kalební náladě, tak jsem šla pro Éterku. Ta nezklama, vypila se mnou tu flašku vína na kašně, kolu jsem do ni vyzvedla na nějaký oldies party, to byla zase prdel. Seznámily jsme se nějakým hipíkem, kterej nám dal cígo. Z ničeho nic se tam objevil Lukáš, který šel domů, tak jsme ho přemluvili ať s námi jde ještě chlastat do Maxe. Vzal ještě nějaký dva kamarády a byla fakt docela sranda. Hráli jsme fotbálek a mám pocit, že jsem dala minimálně tři góly. No a pak nás z tý hospody všechny vyhodili. Tyjo co se stalo s těma hospodama, kde zavírají až ráno? Každopádně už vlastně ráno docela bylo, takže bylo vlastně dobrý, že jsem vůbec šla domů spát. Byla jsem fakt docela plech, stačila jsem si jenom vyčistit zuby a lehnout.

Dneska jsem se probudila a cítím se úplně nejvíc hrozně. Mamuška mi po ránu řekla: „Terez jestli si budeš dělat toustíky, tak mi taky jeden udělej.“ Na to jsem řekla jenom: „Bjf%´blah.“ a šla si zase lehnout. Tak to byl můj den, jak se máte vy?

Čtvrtek 10.7.

Právě je mi úplně nejvíc fajn. Jsem u babičky na chatě. Ráno mě sem hodil můj strýček Davídek ještě s mojí sestřenkou a její kamarádkou. Jsou docela fajn, pamatuju si, že když mě bylo dvanáct byla jsem hrozná píča. Občas mají tendenci mi lézt do pokoje (bez klepání), ale jinak jsem tu sama a nikdo mě neomezuje. Strašně si to užívám. Mám zase ten dokonalý pokojík se skosenou střechou, proutěným křesle a velkou postelí, kam by se klidně vešel i někdo s pěknou hrudí. Už jsem po obědě a snědla jsem taky misku nejkrásnějších třešní ve kterých se skoro lesknul můj odraz. Stihla jsem dokoukat IT crowd (blbost!), napsat jednu esej na angličtinu a ze všeho nejlepší je, že jsem si dala hodinku spánku (krásnýho) a nikdy mi to neměl za zlý, případně mi nešel dát dítě do postele (z toho šílím).

Pamatuju si, kdy jsem tady byla naposledy. Měla jsem přesně taky to období, kdy jsem prostě chtěla jenom dva dny jenom pro sebe. Každý den jsem chodila běhat svojí oblíbenou (dokonalou) trasu ráno i večer. Hnedka jak přestane pršet, jdu na to zase. Tenkrát jsem taky četla dějiny filosofie a začínala jsem poslouchat Znouzecnost. Z obojího jsem byla nadšená. Stačily mi přesně dva dny v téhle posteli a bylo to jako rok v tom ozdravném centru, kde skončila Naoko.

Včera byl taky fajn den. Byla jsem ráno na bruslích ozkoušet novou cyklostezku. Je fakt super, doufám, že nějakou udělají i v Praze. Pak jsem se celý den prakticky flákala a stahovala a vypalovala filmy. Rozhodla jsem se taky pro téma extended eseje: Compare and contrast the differences and similarities of The Cider House Rules between the novel by John Irving and the movie by Lasse Hallström. Co na to říkáte? Jsem z toho docela nadšená, protože jsem konečně něco vymyslela a nemusím kvůli tomu číst znovu Svět podle Garpa, což by mi fakt vadilo, protože v angličtině má fakt dementní obálku a knihu s debilní obálkou prostě číst nebudu. Večer jsem šla plavat, tentokrát sama a musím říct, že to bylo úplně nejdokonalejší. Mám pocit, že se v tom plavání zlepšuju, dala jsem si kilák asi za pětadvacet minut a ještě jsem při tom stihla kecat s plavčíkem. Nevím vůbec jak se jmenuje, ale zjistila jsem, že i jeho naverboval táta na jeho slavnou xTerru. A večer mě vytáhl Kryšpín na zdravotní procházku po starákcity, strašně mi to chybělo, i když po Praze se mi stýská už teď. Venku stále „chčije a chčije“, je mi to úplně jedno. Oh god I feel fine.

Pátek
Včera večer jsem si vážně krásně zaběhala, úplně člověk zapomene, jak to může být dokonalý. Fakt to bylo jak z reklamy na nějakou minerálku, měla jsem chuť skákat a zpívat si s the Sounds a jenom protože kolem nikde nikdo nebyl. Jenom ten osamělý strom uprostřed pole s válci sena a dokonalou přírodou. Dneska už to tak báječný nebylo, protože nejsem zvyklá na tenhle terén a měla jsem totálně namožený nohy. Potom jsem se vyvalila na trávu a četla si top dívku, co tam měly holky. Tyjo to je taková píčovina, to jsem fakt nezažila. Jako fakt jsem se u toho zase nasmála jako nikdy. Byly tam takový rady, jak odpálkovat něčí kecy a zůstat při tom strašně cool. No fotoromán to byla taky lahůdka. Pak jsem natrhala asi deset kilo třešní a jelo se domů.

Taky jsem za poslední dobu viděla strašně moc filmů a skoro ve všech všichni nakonec zemřeli. Fakt všude: The House of flying daggers, In Brugges, Sweeney Todd, The rise of the Footsoldier ... jenom v 10,000BC se najednou z ničeho nic probrala a byla to teda pěkná hovadina. No nic, jdu plavat ... so long...

(pozn.r.: To že se v tomto článku často vyskytuje slovo dokonalý, neznamená, že beru povzbuzující drogy, prostě jsem se měla dobře.)

Už jsem si říkala, že bych vážně měla podat nějaký raport, jak se mám a tak. Ale ještě akutnější je tady trochu uklidit. Mareček byl zase „na návštěvě“ v mém pokoji a všude se valí moje roztrhaný posmrkaný papírový kapesníky. Hlavně že jsem mu říkala (už když byl v břichu), že můj pokoj MŮJ POKOJ!!! je pro něj absolutně tabu. A to dokonce když jsem uklízela, tak jsem při luxovaní našla za skříní jeho umělou ovečku!!! Tohle je fakt konec. Vážně to nehodlám trpět. Než odjedu do Španělska zamykám si pokoj.

Jinak Rock for People jsem si užila skvěle. Na některé kapely jsme chodili i z jiného důvodu než kvůli poslechu dobré hudby, slovy Éterky v jedu hodinu ráno: „Tyvole nemůžu uvěřit, že stojíme mezi tím emo davem v první řadě jenom proto, že ti ty kluci na fotce přišli pěkný.“ xDD Btw nebyli vůbec tak pěkný za to jsme si tam užili úplně největší prdel, ale možná to bude taky tím, že už jsem byla unavená a když jsem unavená, tak rozesměju i sama sebe. Hned první den jsem náhodou potkala dva známý z Práglu, tak jsem je nastěhovala vedle našeho stanu, abychom měli s kým pít Sangrii a pokuřovat doutníčky. Téra se seznámila ještě s Moravákama vedle našeho stanu z druhé strany, takže to byla docela pohoda jazz. Z nových kapel, co jsem poznala se mi úplně nejvíc líbili Montreal a Enter Shikari. Z těch co už jsem znala byli nejlepší Fast Foodi, nikdo mi neřekl, že jsou mladý a sympatický. Nejvíc mě zklamala Vypsaná Fixa a Tleskači, který mi přišli extrémně trapný, navíc to jsou fanoušci fotbalu jesus christ, jak já to nenávidím. Vtipy toho hlavního byli vážně trapný a ještě jsem kvůli nim zmeškala Znouzi. První den nám krásně napršelo do stanu a udělal se tam romantický potůček, byla jsem z toho celé nervózní, nejsem moc do nepohody, ale lepším se. Taky jsem se krásně vyřádila na trampolíně, zahrála jsem si pár počítačových her, dokonce jsem vylezla na nafukovací budweiser a předběhla jsem Gábinu v opičí dráze a tím jsem vyhrála Tereze cígo, protože si na mě vsadila. Nevím co více bych k tomu napsala. Zkrátka svůj první fesťák ever bych ohodnotila jako success.

Včera jsem se vytáhla na běhání a musím říct, že teda poslední dva kiláky jsem zase strašně flákala, nejsem vůbec natrénovaná, je to děs. Večer jsem si šla ještě zaplavat, tak jsem si vyslechla pár tátových řečí (BORING). Taky jsem byla Marýska ukázat Mírovi na atletice. Docela se mu tam líbilo, lezl po tartanu a obarvil si celý kolena. Jednou z něj bude strašně dobrej atlet, né jako jeho ségra. (fakt hustý být něčí ségra). Dneska jsem si ráno nařídila budík, abych se neflákala a vyrazila jsem zase běhat s tím, že dneska to bude lepší. Ale vůbec, měla jsem táák strašně namožený nohy, že kdyby mě nepovzbuzovali ty opilci u vietnamců a později chlapi na zahrádkách a kdybych se celou dobu neříkala, že to dělám pro svý špeky, tak bych se stoprocentně skácela někam do příkopu a už bych se nevyhrabala. Zítra jdu taky. Musím si vypěstovat trochu vůle, nemám vůbec žádnou, fakt že ne.

No tak se zatím mějte krásně a skládejte básně. Jinak v sobotu je v Děčíně XTerra cup, tak se přijďte podívat. So long...